Střelice u Brna

Naše obec udržuje přátelské partnerské vztahy s italským městem ASSAGO u Milána a s francouzským městečkem NOZAY u Paříže. O historii vzniku tohoto přátelství se můžete dočíst v mém projevu na slavnostní ceremonii na jiném místě zpravodaje.

Na jaře roku 2007 jsme obdrželi od představitelů NOZAY oficiální pozvání k partnerské návštěvě k nim na 3.-8. října 2007. Jedná se o pokračování uzavřeného partnerství v září v ASSAGU nyní při společné návštěvě rozšířených delegací z NOZAY. Na návštěvu jsme se připravovali po školních prázdninách a měl jsem jisté obavy, zda naše delegace dobře obstojí v konkurenci otevřených Italů a důkladných Francouzů.

Z každé partnerské obce se setkání zúčastnilo 30 žáků základních škol (15 přímo ze školy a 15 ze školy umělecké, u nás ZUŠ se zaměřením na hudbu a tanec), a 15 dospělých jako pedagogický doprovod dětí a též zástupci obce. Z našich zástupců jely paní učitelky Sázavská, Mráčková a Teplá, za ZUŠ pan ředitel Lomič a paní učitelky Šromová a Suchá. Za naše zastupitelstvo a současně za naše školy to byly paní učitelky Fialová a Hloušková. Přímo za zastupitelstvo jsem se zúčastnil já, pan Stehno, paní Pavlíková a paní Vidláková. Pro tlumočení byli v naší delegaci pan Chloupek ml. a slečna Ruschková. Jeli jsme autobusem firmy SBB Trans, která nás úspěšně vezla i na partnerskou návštěvu loni do italského ASSAGA.

Ze Střelic jsme vyjeli ve středu 3.10.2007 od Obecního domu. Naši řidiči odhadli dobu jízdy na 18 hodin (cca 1300 km), ale vyjeli jsme raději v předstihu. Přátelé v NOZAY nás očekávali v 19.00 hodin druhého dne. V jednu hodinu v noci jsme v Praze nabírali naše tlumočníky a cesta probíhala v poklidu dále. Hranici jsme přejeli v Rozvadově, Německem jsme projeli v dopoledních hodinách a v předstihu jsme se blížili k Paříži. Asi tak kolem 15 hodiny jsme míjeli slavnou katedrálu v Remeši, která byla z dálnice pěkně viditelná. Jelikož jsme do Paříže přijeli již v 16 hodin, rozhodli jsme se k návštěvě Versailles. Zámek a parky zde jsou jedinečným svědectvím vlády „krále slunce“ Ludvíka XIV. Do Nozay jsme přijeli přesně v 19:00 hodin.

Zde nás již čekali představitelé městečka v čele s panem Paulem Raymondem, který je zde starostou již hezkou řádku let a s paní Marie–Jacqueline Courtois, místostarostkou Nozay a s organizátorkou návštěvy paní Virginie Fache, radní města a další a velmi mile nás přivítali. Naše děti jsme tam předali do péče předem domluvených francouzských rodin k ubytování. Dospělí účastnící obou delegací byli večer ubytováni v hotelu v sousední obci. Večeře byla srdečná, byli na ní všichni dospělí včetně pana starosty Domenica Raimonda z italského ASSAGA spolu s radními a členy jeho delegace.

V pátek ráno po snídani jsme shlédli jejich starobylý kostel s poněkud strohým vybavením než máme u nás v našem pěkném kostele. Výbornou a fundovanou průvodkyní nám byla manželka pana starosty Raymonda. V dalším jsme byli uvítáni ve zdejší základní i mateřské škole. Vysvětlili nám jejich systém škol a zjistili jsme, že oni již v mateřské škole kladou důraz na počátky vzdělání a podle nadání děti pak následně umísťují do specializovaných tříd na prvním stupni základního vzdělání. Dále tam mají velké zázemí pro výuku baletu (sály se zrcadly a madly, případně s klavírem). V jednom takovém menším sále došlo ke spontánnímu přednesu paní učitelky Šromové z naší ZUŠ, která tam skvěle zahrála známou a krásnou skladbu od Jiřího Maláska Balada pro Adélku a na oplátku radní paní Fache zazpívala za doprovodu svého syna ukázku z jazzové hudby.

Po společném obědě jsme byli na návštěvě v nadnárodní firmě ALCATEL, která má velké sídlo přímo v Nozay a zaměstnává zde zhruba 2800 pracovníků. Firma má nosný program výrobu mobilů s celým zázemím k tomu včetně komunikačních center. Dále je sídlem vývoje a výzkumu celé francouzské divize firmy. Velmi nás všechny zaujal vývoj a výroba světlovodných kabelů a jejich pokládání na mořském dnu pro telekomunikační přenosy s nepředstavitelnou kapacitou přenosu dat pro spojení světových kontinentů. Nejdelší kabel položený firmou měří více jak 10000 km (v trase jsou samozřejmě zesilovače signálu). Kabel může být pokládán až do hloubky 8000 m. Ředitel pobočky v Nozay nám názorně předvedl široké možnosti využití mobilních telefonů v komerční oblasti. Všichni tři starostové provedli na požádání do jejich dvou pamětních knih návštěv.

V dalším čase nás francouzští přátelé provedli jejich v červenci otevřenou sportovní halou. Zde jsme si všichni z naší obce uvědomili, že u nás v tomto směru vůbec nejsme nijak pozadu, protože jsme i my otevřeli novou tělocvičnu při naší ZŠ, která má v podstatě stejné parametry.

Všechny spřátelené děti v této době pracovaly na kresbě velkého společného obrazu na téma sjednocování Evropy v rámci EU.

Večer se konala slavnostní večeře v obrovském ranči ve stylu kovbojského salonu či zlatokopeckého srubu. Zde byli všichni včetně dětí. Já jsem při té příležitosti seznámil starosty obou partnerských měst s naší novou tělocvičnou, obdrželi ode mne náš Střelický zpravodaj č. 10, kde je tělocvična zdokumentována i fotografiemi ze slavnostního otevření. Dále jsem s nimi probral návrh na uvítací tabule, které bychom chtěli umístit u hlavních vjezdů do naší obce. Ne tabulích budou umístěny znaky a názvy partnerských měst NOZAY a ASSAGO. Starostové souhlasili s provedením a pan starosta Paul Raymond mě požádal, abychom ještě asi půl roku posečkali s výrobou tabulí, že nyní tvoří a navrhují heraldický znak své obce NOZAY. Jeho základem bude znak cechu zemědělců v NOZAY z dávných dob, který je umístěn na klenbě v jejich kostele a obsahuje v sobě vinařský kosíř a rádlo k orbě. Všichni i naši žáci si zatancovali společně při reprodukované hudbě.

V sobotu jsme po snídani navštívili všichni Paříž, kde jsme se prošli pod známou Eiffelovou věží, která se tyčí do výše 320 metrů a byla otevřena 6. května 1889. Bohužel jsme pro nedostatek času nemohli vyjet nahoru, čehož jsme litovali, protože bylo nádherné jasné počasí. Dále jsme se projeli lodí po Seině. Viděli jsme krásné stavby, především monumentální katedrálu Notre Dame (Panna Maria). Potom jsme se prošli kolem světoznámého Louvru a také v jeho podzemní části v moderních obchodních pasážích. Autobusem jsme projeli známý bulvár Champs Elysées (Elysejská pole), náměstí Concorde (Svornosti) s obeliskem z Egypta a velký kruhový objezd kolem Vítězného oblouku. Po té jsme se vraceli zpět do Nozay.

Po návratu se dospělí zúčastnili konference o možnostech práce s mládeží pro využití volného času, žáci spolu s hudebním dozorem si zkoušeli skladby na večerní koncert. V jistém časovém presu jsme po večeři odešli všichni na kulturní večer, kde jednotlivá města předvedla svá vystoupení. Italové se zaměřili na komorní skladby, my na hru na sólové nástroje, kolektivní žákovskou dechovku a taneční vystoupení. Francouzi vynikli v klasickém baletu. Na konci vystoupení zahrál 30 členný orchestr žáků (10 žáků z každé partnerské obce) Beethovenovu Ódu na radost jako hymnu EU. Já jsem byl požádán na poslední chvíli panem Lomičem, abych vypomohl žákovské dechovce ve hře na bicí za jednoho nemocného žáka, který se zájezdu nemohl zúčastnit. Myslím si, že naši žáci obstáli velmi dobře ve vystoupení a že jsme jako obec Střelice slavili úspěch. Na hotel jsme se dostali až o půl druhé v noci notně unaveni, ale spokojeni.

V neděli se část dospělých i dětí zúčastnila slavnostní bohoslužby, kde za každé město četl jeden zástupce písmo ve své řeči. Za naši obec to byla paní učitelka Fialová a pan Chloupek ml. Text v češtině pro nás připravila paní Courtois od člena řádu trapistů, občanským jménem pan Kuba, který žije jako mnich v klášteře trapistů asi 400 km od Nozay a je tam převorem. Pochází z Ostopovic naší sousední obce.

Po mši jsme byli všichni vyfotografováni na prostranství za radnicí a kostelem. Tuto společnou fotografii máme u nás na radnici a je k nahlédnutí u mne. Potom následovala slavnostní ceremonie, v níž každý starosta dekorovaný insigniemi své země přednesl po zaznění hymny své země projev. Po té zazněla hymna EU Óda na radost a byly vypuštěny barevné balónky. Dále na počest setkání a přátelství jsme zasadili v přilehlém parku za každou obec a republiku strom. Italové sázeli bílou moruši, my lípu srdčitou a Francouzi buk. Byl to velmi moudrý nápad starosty Nozay, stromy budou i v budoucnu připomínat naše vzájemné přátelské vztahy. Před závěrečným obědem jsme si předali navzájem dárky, my i Italové jsme obdrželi krásné lampy z ručně foukaného a malovaného skla. Italové nám darovali pamětní mince k 50-letému výročí zahájení evropské integrace. Za naši delegaci jsem předal přátelům z Nozay krásné knihy o Jižní Moravě a o malíři Alfonsu Muchovi, který je ve Francii znám. Po obědě jsme se nemohli rozloučit, stále jsme si měli co sdělovat, ale nakonec plni krásných dojmů jsme kolem čtvrté hodiny odpolední odjeli domů. Cesta nám uběhla velice rychle, šťastně jsme přijeli domů v pondělí kolem osmé hodiny ranní k Obecnímu domu a naše děti jsme předali v pořádku již na ně čekajícím rodičům.

Návštěva byla náročná, ale velmi krásná, budeme se snažit ji příští rok našim italským i francouzským přátelům co nejlépe oplatit. Bude nás to jistě stát dosti velké úsilí, ale věřím, že s Vaší pomocí, vážení rodiče, zastupitelé i občané, dokážeme své přátele pohostit stejně tak dobře, ne-li lépe, než jak to učinili oni v Nozay i Assagu.

Srdečně děkuji panu Jakubcovi (firma JASO Střelice) za sponzorství a firmě EKOSTAVBY a.s. (panu řediteli Ing. Koubovi a zastupiteli panu Ing. Fučíkovi) za peněžitý dar na naše letošní partnerské setkání.

Velmi děkuji Vám, milé děti - žáci ZŠ i ZUŠ za Vaše zdařilé kulturní vystoupení, Vám, milí rodiče, za to, že jste umožnili Vašim dětem účast na návštěvě a všem Vám, dospělým – vedení ZŠ (paní Fialové, Sázavské, Mráčkové a Teplé), vedení ZUŠ (panu řediteli Lomičovi, paní Šromové a sl. Suché), dále Vám, zastupitelům obce (paní Hlouškové, paní Pavlíkové, paní Vidlákové, panu Stehnovi) i Vám, tlumočníkům (panu Chloupkovi ml. a sl. Ruschkové) za vzornou reprezentaci naší obce, Jihomoravského kraje a celé České republiky.

RNDr. Luděk Sklenář, starosta